Téma I: Kam mizí veřejné finance

04.11.2019

Díl 1. Vznik ruského dluhu, jeho vymáhání, společenské, ekonomické a politické důsledky - kapitola první


Co nevíme o zákulisních obchodech státu a co bychom rozhodně vědět měli aneb úskalí demokratického právního státu


Výpalné, sabotáž nebo korupce?Jsme stále vazalové Ruska?


Vznik části dluhu Sovětského svazu vůči ČSSR ve výši 1.333.333.333 USD + úroky se datuje k 10. 11. 1989, pouhých sedm dní před vypuknutím Sametové revoluce.




     V době, kdy se už v celé Evropě hroutil totalitní režim jako domeček z karet, vláda Ladislava Adamce, který později vyjednával novou porevoluční vládu národního porozumění s Václavem Havlem, poskytla podle Sbírky mezinárodních smluv Sovětskému svazu, přesně týden před tím, než revoluce propukla naplno i v Československu, úvěr ve výši 1, 33 miliardy amerických dolarů. Celý dluh z dob Sovětského svazu tak činil 3, 7 mld. dolarů. Doposud se nikdy nehovořilo o tom, proč jeho podstatná část vznikla v době revolučního kvasu v Evropě. Následný mechanismus deblokace celého ruského dluhu byl velmi složitý, pro Českou republiku nevýhodný a zejména zčásti je dodnes nezákonně utajovaný. 

     Kromě utajování dodatku č. 2 k deblokační dohodě z roku 1994 (viz soubor ke stažení z oficiální Sbírky mezinárodních smluv), který popisuje princip ztrátového splácení dluhu prostřednictvím podezřelých privátních subjektů napojených na komunistické totalitní kádry a tajné služby, se nyní objevil další problém.

     Dohoda na úvěr ve výši 1, 33 mld. dolarů + úroky z revolučního období zmizela a není uvedena ani ve Sbírce mezinárodních smluv. Tuto dohodu nemá ani ministerstvo zahraniční. Ministerstvo financí se jí pokouší najít na základě zaslané žádosti o informace. Zda bude v hledání úspěšné, to zatím nevíme. Dohoda je zveřejněna na ukrajinském vládním webu, ovšem chybí údaje o tom, kdo dohodu podepsal a zejména není přeložena do češtiny.


Tajemný nezákonně utajovaný dodatek č. 2 a ztracená dohoda z 10. 11. 1989. Jde o tunelování státního rozpočtu, zradu českých zájmů, korupci a podporu oligarchie v Rusku?

     Celý dluh, který byl v devadesátých letech vyčíslen na částku větší než 3, 7 mld. USD, tedy více než 100 miliard korun podle tehdejšího kurzu, byl následně složitými mechanismy vymáhán zpět na účet státu v pouze zlomkové hodnotě a to v největší míře přes firmu Falkon Capital a několik drobných deblokátorů, z nichž někteří byly s firmou Falkon Capital majetkově propojeni. Vymáhání dluhu bylo ukončeno v roce 2013. Oficiálně je zakončení deblokace zaneseno v dodatku č. 5 k Dohodě z roku 1994. Zdroje ze státní správy uvádí, že byla vymožena přibližně jedna třetina celkového dluhu a necelá jedna miliarda korun je stále nevymožena u českých a ruských soukromých subjektů, které deblokaci zprostředkovávají a určité části ruského dluhu převedly na sebe. Mimo jiné se jedná i o firmu UFC, dceřinnou společnost firmy Falkon Capital. Česká vláda však stále tají významné informace o tom, jak přesně celý obchod proběhl a kolik dolarů vlastně ruská strana pro deblokaci uvolnila a poslala nikoli do pokladny České republiky, ale zcela jiným subjektům, které se na obchodech přiživovaly a mohly tak úspěšně krýt rozsáhlou korupci na ruské i české straně. Podle doposud zveřejněných informací a získaných dokumentů byla deblokace ruského dluhu vysoce podezřelou transakci vlády Miloše Zemana. Ministerstvo financí dodnes nezveřejnilo utajovaný dodatek č. 2 k deblokační smlouvě z roku 1994, který přesně popisuje mechanismus zobchodování dluhu, ačkoli v roce 2006 Nejvyšší správní soud uložil ministerstvu financí povinnost znovu rozhodnout ve věci žádosti o zveřejnění tohoto dodatku a vypořádat se s námitkami soudu. To ministerstvo dodnes neučinilo. Dodatek č. 2 popisuje systém celé transakce. Ministerstvo financí doposud nerespektovalo pravomocné rozhodnutí soudu, ovšem nyní by mělo odpovědět na dotaz, co v této věci podnikne nového a zda dodatek č. 2 případně zveřejní. To, že ve Sbírce mezinárodních smluv chybí i zmiňovaná úvěrová dohoda z 10. 11. 1989 jen umocňuje podezření z úmyslného tunelování státního rozpočtu a podpory korupce v Rusku, v době rozsáhlé privatizace. 


     Podstatné také je, že Česká republika měla možnost připojit se k tzv. Pařížskému klubu věřitelů, který sdružuje státy, které vymáhají své pohledávky po jiných zemích za rovných podmínek. Česká republika však během cest vrcholných ústavních činitelů do Ruska zvolila jiný, méně efektivní a zejména riskantní způsob a rozhodla se pro deblokaci pohledávek přes podezřelé privátní subjekty bez solidní obchodní historie. Přitom už v roce 2006 byly státy soustředěné v Pařížském klubu úspěšné a údajně vymohly z Ruska své pohledávky poté, co se Rusku zlepšila platební morálka díky výhodným obchodům s ropou.


Reportáž Ivety Jordanové k tématu deblokace ruského dluhu v Českém rozhlasu z 11. 9. 2008 zde v odkazu


Co se odehrálo před sepsáním utajeného dodatku 
č. 2 k deblokační smlouvě

Anatolij Čubajs píše z pozice ředitele energetické firmy RAO JES ministru financí Ruské federace

Anatolij Čubajs s Václavem Klausem
Anatolij Čubajs s Václavem Klausem


     Píše se datum 13. 9. 2001. V tomto dopise, který objevili ruští novináři, Anatolij Čubajs, který je pokládán za otce ruské privatizace, píše ruskému ministru financí Kudrinovi, že souhlasí s návrhem deblokovat část ruského dluhu podle předem stanovených podmínek zanesených v tehdy připravovaném dodatku č. 2, který později česká vláda utajila a dodnes ho nezákonně udržuje ve vyhrazeném režimu. 



     V dopise se mimo jiné uvádí, že firma RAO JES přijme v případě podepsání dodatku č. 2 od ruské vlády 1. 350 mil. amerických dolarů a bude akceptovat závazek uhradit část ruského dluhu ve výši 1. 150 mil. dolarů české firmě Falkon Capital přesně podle ustanovení v dodatku č. 2. Čubajs zmiňuje i další podmínky, které uvádí v posledním odstavci dopisu. Ruská vláda měla podle těchto podmínek vyřešit dluhy dceřiných firem RAO JES, které mají závazky vůči federálnímu rozpočtu Ruské federace. Tomuto oddlužení mělo předcházet schválení konkrétních osob ruskou vládou. Zda byl přesně takto nakonec dluh zobchodován, nevíme, protože česká politická reprezentace se odmítá vypořádat s pravomocným rozsudkem Nejvyššího správního soudu a znovu rozhodnout o zveřejnění utajovaného dodatku č. 2.  

Zveřejněno dne 1. 11. 2019