Fakta proti dezinformacím


Považujeme za důležité vyvrátit některá zpochybňující tvrzení, která zazněla v médiích prostřednictvím rozhovorů s tzv. vlivovými osobami o případu ruského dluhu (např. Václav Klaus, Michal Klíma). Byť se vždy jednalo o ničím nepodložené spekulace bez předložení jakýchkoli důkazů, mohou taková tvrzení poškodit snahy o věcnou diskuzi a rozkrytí pravdivých informací.

Přepis části rozhovoru s Václavem Klausem v Českém rozhlase ze dne 2. 6. 2021. Označili jsme nepravdivá tvrzení související s předmětným úvěrem a doložili je důkazy.

Citace V.K.: "Mnohokrát jsem řekl, že jsme si to nikdo vůbec nepamatovali, protože to vzniklo mimo nás a tu smlouvu jsme fyzicky nikdo z nás nikdy neviděl, proto jsme k ní nic rozumného říct nejdříve neuměli. Ukazuje se dodatečně, že tehdy dokonce takové půjčky, které byly zbožového charakteru, zbožového, nikoli finančního charakteru, že domlouvalo Federální ministerstvo zahraničního obchodu a vůbec ne ministerstvo financí. Takže vůbec od začátku ta myšlenka útočit tím na mě je absolutně nesmyslná."

"Převedení peněz - od začátku mluvíte o jakési půjčce. Já jsem nikdy nikomu žádnou půjčku nedal, tedy Sovětskému svazu žádnou půjčku nedal. V žádném případě nešlo o žádné miliardy rublů, miliardy dolarů... Nebyla to půjčka, že by šly nějaké peníze do Sovětského svazu, i když opakuji já jsem s tím neměl nic společného. Nešlo o žádné peníze, které by šly do Sovětského svazu, šlo výlučně o otevření úvěrového rámce, že když tam budeme dodávat naše výrobky, tak někdy budou splaceny. Čili nikdo neposlal, a to tisíckrát opakuji, žádné peníze do Sovětského svazu, pořád to hloupí novináři, kteří mají zakryté uši to nechtějí vzít v úvahu. Jestli jsme něco posílali, ne ministr financí, ale naše podniky, jestli dále vyvážely do Sovětského svazu, tak jedině to jsme dělali, naše podniky vyvážely do Sovětského svazu a uzavřela se nějaká dohoda, že to je na úvěr, který bude do tehdy a do tehdy splacen. To je od začátku debata o tom, že žádné peníze nikdy ..."

"Úvěr byl samozřejmě čerpán, protože celá řada...nikdo z nás netušil, který z našich podniků, jestli Tatra nebo Zetor nebo Škodovka, nebo co nadále vyvážela do Sovětského svazu, stejně jako jsme spoustu věcí dováželi ze Sovětského svazu. Tak samozřejmě tyto podniky nadále vyvážely a 17. listopadem nenastal žádný konec světa a ekonomické vztahy nejen se Sovětským svazem, ale se spoustou dalších zemí dále pokračovaly. Čili bylo to jenom otevření úvěrového rámce a někdy potom nastal problém, kdy ty peníze budou splaceny."

Redaktor: "Dobře. Ale rozumím tomu správně, že vy jako tehdejší federální ministr financí jste souhlasil s otevřením toho úvěrového rámce?"

V.K.: "Vy jste blázen? Skutečně a neposloucháte opakuji vám... Já vám vysvětluji, že to tehdy (...nesrozumitelné) v úplně jiné struktuře pravomocí vlády bylo v gesci ministerstva zahraničního obchodu. Ministerstvo financí s tím nemělo vůbec nic společného. Takže i kdybych byl členem Adamcovy vlády, jakože jsem nebyl, tak jsem nic takového nemohl otevírat. Ano? To byla akce federálního ministerstva zahraničního obchodu. Já nula, právě proto jsem tím byl zaskočen před měsícem, když jsem o tom začal jednat s Hospodářskýma novinama vůbec co to je, protože jsem to nikdy neslyšel, nikdy jsem se s tím nesetkal. Vy opakujete naprosto nesmyslně pořád stejné věci. Nesnažíte se. Snažíte se prodlužovat lži, které jsou vůči nám vedeny. A je to trapné a smutné a divím se, že se nestydíte. Divím se, že se mi troufnete dívat do očí."

"Ekonomičtí hlupáci nevědí o tom, že Petráš se jako naše domácí banka kryl tím, že se ptal, kdo bude této bance ČSOB, de facto orgánu státu v tu chvíli, krýt problém, až nějaký problém nastane. To nemělo s uvolněním půjčky, se mnou vůbec nic společného a každý kdo je trošku ekonomicky vzdělán to ví."

Redaktor: "Ta komunikace proběhla, ten dopis jste dostal, četl, a nějak jste na něj odpověděl..."

V.K.: "Nevím, jestli jsem odpověděl. Netuším. Ten dopis byl poslán na ministerstvo financí ještě dříve, než jsem se stal ministrem financí. Nevzpomínám si mezi deseti tisíci dopisů jestli tento dopis jsem dostal. Ale v každém případě tento dopis se vůbec netýkal toho, jestli a jak budeme kdy splácet tuto půjčku Sovětskému svazu. Ten se týkal vnitřních vztahů mezi subjekty Československa tehdejšími. Nezkoušejte na mě Petráše. Já dobře znám Petráše, protože se mnou hrál volejbal v jistou chvíli, čili nezkoušejte na mě tyhle hry. Nemyslíte, lžete záměrně s ostatními soudruhy z Hospodářských novin. Asi k nim do jejich klanu patříte." 

Důkazy:
Ředitel ČSOB Rostislav Petráš napsal  federálnímu ministru financí Václavu Klausovi dopis, ve kterém se domáhal vysvětlení, jak bude úvěr kryt uvnitř československého rozpočtu, požadoval určení kategorizace úvěru a vyřešení kurzových rozdílů. To vše souviselo s tím, jak vůbec bude úvěr zaúčtován uvnitř československého státního rozpočtu a kdo ponese odpovědnost za převod peněz. Odpovědnost za krytí takové pohledávky byla pro banku logicky klíčová. Ředitel Petráš dopis adresoval přímo Václavu Klausovi. 
Na webu Úřadu vlády lze ověřit, že Václav Klaus působil ve funkci federálního ministra financí od 10. 12. 1989. Dopis Rostislava Petráše je datován k 19. 12. 1989. Václav Klaus v rozhovoru tvrdil, že dopis byl odeslán na ministerstvo dříve, než se stal ministrem, což tedy nemůže být pravda.  Václav Klaus také tvrdil, že v těchto devíti dnech po svém jmenování obdržel desítky tisíc dopisů a nevzpomíná si, zda konkrétně tento dopis dostal. Z dopisu Rostislava Petráše jsou patrné obavy a zejména to, že nejde o standardní transakci, na kterou byla banka zvyklá. Své stanovisko připojila i SBČS, která uvedla, že je úvěr finančního, nikoli zbožového charakteru, že jej nelze propojit na podnikovou sféru a tudíž ani vytypovat dopady na československé podniky. Toto tvrzení je rovněž v přímém rozporu s tvrzením Václava Klause v rozhovoru, když tvrdil, že šlo o zbožový úvěrový rámec. Stanovisko SBČS ohledně finančního charakteru úvěru potvrzuje ve svém následném vyjádření i FMF prostřednictvím Vladimíra Šrytra, jehož podpis lze rozeznat. SBČS také namítala, že návratnost úvěru bude problematická, což se v budoucnu potvrdilo. FMF nesouhlasilo. Federální ministerstvo financí dále uvedlo, že vnitřní korunové profinancování úvěru má vyřešit ministr financí s předsedou SBČS. Je proto těžko uvěřitelné, že by Václav Klaus o úvěru nic nevěděl, jak tvrdil. Úvěr byl několikrát projednáván na zasedání vlády a Václav Klaus jej přímo zmiňoval během obhajoby Státního závěrečného účtu za rok 1990 ve Federálním shromáždění v roce 1991. 
Ministr financí ČSFR V. Klaus přednesl před plénem Federálního shromáždění  4. července 1991 svůj projev k vládnímu návrhu Státního závěrečného účtu za rok 1990.  Mimo jiné řekl: "Po finančním zúčtování roku 1990 tak činí dluh federace u Státní banky československé 60,2 miliardy korun, jehož jedna část vyplývá z poskytnutí úvěrů na krytí zmíněných ztrátových kursových rozdílů, a druhá část z úvěrů, poskytnutých na krytí zahraničních vládních pohledávek. Protože stav depozit federace v bance činí 29,5 mld. korun, představuje čistá zadluženost federace 39,7 mld. korun. Vláda považuje za nutné prvně informovat o těchto věcech Federální shromáždění nejen proto, že je to její povinnost, vyplývající ze zákona o rozpočtových pravidlech, ale zejména proto, že rozhodování státu by mělo vycházet ze znalostí celkové finanční situace státu." Tato slova jednoznačně potvrzují, že ať už se jednalo v případě poskytnutého úvěru o jakýsi úvěrový rámec či fyzicky převedené peníze na sovětský účet, Československo si muselo půjčit na krytí tohoto a dalších úvěrů poskytnutých v roce 1990 do Sovětského svazu u své cedulové banky a tento úvěr jí také splatit, přičemž od Sovětského svazu následně Česká republika obdržela zlomek hodnoty úvěru za vlády Miloše Zemana v rámci tzv. deblokace. Paradoxně to byl právě Miloš Zeman, kdo upozorňoval na skryté machinace s aktivy a pasivy uvnitř státního rozpočtu za rok 1990 a 1991. Ministerstvo financí pod vedením Václava Klause tehdy sofistikovaně znepřehlednilo finanční toky takovým způsobem, že rozpočet vykazoval neoprávněný přebytek. 
Miloš Zeman komentoval projednávání Státního závěrečného účtu za rok 1990 dne 4. července 1991 ve Federálním shromáždění mimo jiné takto: "... Začnu rokem 1991, i když můžete právem namítnout, proč mluvím o roce 1991, když máme posuzovat rok 1990.
Došlo k tomu, že podle zákona o rozpočtových pravidlech měly být splátky vůči SBČS, vyplývající z vládních úvěrů v rozsahu 4 mld. Kčs - a to není položka malá - zahrnuty buď jako výdaje v souvislosti s vládními úvěry, nebo jako výdaje v souvislosti se státním dluhem jako regulérní výdajová položka do státního rozpočtu federace. Nestalo se tak, i když příjmy z téže aktivity zde zahrnuty jsou. V důsledku toho samozřejmě dochází k optickému zvětšení rozpočtového přebytku. Připusťme, že šlo o chybu, i když musím poděkovat federálnímu ministerstvu kontroly, které na tuto chybu upozornilo. Ale s rokem 1990 to souvisí tím, že se zde navrhuje, aby tato částka 4 mld. Kčs byla uhrazena ze zdrojů státních finančních aktiv. Teď se dostávám k téže problematice, o níž před chvílí mluvil pan ministr, to znamená k souvislosti státních finančních aktiv a pasív a rozpočtu. Chtěl bych konstatovat, že tato položka je značně neprůhledná, protože obsahuje pouze salda a nikoli vymezené toky. Nejsou jasně odděleny státní finanční rezervy, které jsou pouze v kompetenci Federálního shromáždění jako podmnožina oněch státních finančních aktiv a pasív, což dokládá i onen růžový materiál, který jste dostali. Jen tak se mohlo stát, že ony 4 mld., které byly na základě porušení zákona o rozpočtových pravidlech neoprávněně uhrazovány ze zdrojů roku 1990, unikají z přehledu státních finančních aktiv a pasív na té rozlišovací úrovni, na níž je i vedena. Nejen to, jak víte, v září 1990 náš vklad v národní měně do Mezinárodního měnového fondu činil 10,3 mld. Kčs. Po devalvacích se tato částka zvýšila zhruba na 20 mld. Kčs. Usnesením hospodářské rady bylo rozhodnuto hradit tuto částku rovněž ze zdrojů státních finančních aktiv, aby nebylo nutné tuto věc projednávat ve Federálním shromážděni. Je to jistě milá pozornost, ale opět konstatuji, že bohužel, ani tato dvacetimiliardová položka, která má v podstatě formu naší směnky, zde žádným způsobem není zohledněna. Máme-li evidenční systém, kde nám uniká tu 4 mld., tu 20 mld., pak patrně uznáte, že to není evidenční systém dobrý a že bychom dekompozice údajů o státních finančních aktivech a pasivech, resp. v jejich rámci o státních finančních rezervách měli disponovat podrobnějšími informacemi. Jsem povinen uvést, že minoritní vótum v jednom z výborů navrhovalo tento bod vyloučit, patrně vzhledem k souvislosti mezi rokem 1991 a 1990. Většina se však rozhodla ho tam nechat právě vzhledem k onomu financování. Kolega Borguľa už mluvil o míře konkrétnosti nebo spíš nekonkrétnosti jednotlivých rozpočtových položek. Navrhujeme tedy určitou dekompozici, aby parlament mohl uplatňovat svoji skutečnou rozpočtovou suverenitu a aby především konečně věděl, o čem vlastně v rozpočtu rozhoduje."

Vladimír Šrytr z odboru I., který byl přímo podřízen ministru financí, uvádí ve svém stanovisku FMF z 22. 12. 1989 na str. 4 (viz dokument níže), že (z důvodu chybějícího legislativního rámce) se stane 1. tranše úvěru převedená do konce roku 1989 ve výši předpokládaných 8 mld. korun, součástí tzv. vládního devizového okruhu, byť tento charakter úvěru neodpovídá takovému zařazení do kategorie A (viz kategorizace vládních úvěrů do konce roku 1989) a stane se tak součástí starého bloku pohledávek. Proto Šrytr dále doplňuje, že v roce 1990 již budou další dvě tranše úvěru podléhat schvalování Federálního shromáždění, neboť budou financovány úvěrem státu od SBČS. To se ovšem následně nestalo a naopak Federální shromáždění o těchto transakcích ani nebylo po celý rok 1990 informováno. Václav Klaus úvěr zmínil až v roce 1991 při obhajobě Státního závěrečného účtu za rok 1990 a ve Zprávě o stavu hospodaření z března 1991. To už však všechny tranše byly převedeny na sovětský účet, aniž by bylo zřejmé, které podniky prostředky využívají a komu úvěr vlastně prospívá. Úvěr nadále kryla SBČS a stát musel následně tento úvěr bance splatit ze svých zdrojů. Vzhledem k vytvoření tak objemného salda po pádu komunistického režimu ve prospěch SSSR, které bylo následně vytunelováno prostřednictvím deblokace, je zcela legitimní otázka, jaký prospěch z těchto operací Československo mělo, kterým podnikům se zlepšila bilance a zejména, jak toto zlepšení bylo následně využito v rámci privatizace. Přesně tímto směrem by se mělo ubírat další bádání, tentokrát snad už i státních ústavů a institucí, které mají ve své gesci zkoumat soudobé dějiny. Bude nám ctí se na bádání podílet a v případě zájmu s těmito institucemi spolupracovat.


Je pravdou, že dohodu o úvěru za tehdejší ČSSR podepsal zástupce ministerstva zahraničního obchodu, zřejmě proto, že měl přehled o narůstajícím saldu a výrobních kapacitách státních podniků. Ovšem z obsahu vládních usnesení je zřejmé, že role ministra financí byla nezastupitelná a právě ministr financí byl následně přímo spoluodpovědný za realizaci celé finanční operace - viz bod 3) vládního Usnesení č. 343 z 2. 11. 1989. Na znění dohody o úvěru je zcela absurdní to, že je sjednána ještě vládou Ladislava Adamce a v jejím úvodu je přímo uvedeno, že je sjednána "vycházejíce ze vztahů bratrské družby a spolupráce". Její plnění přitom připadalo až na období po pádu režimu, přičemž první tranše úvěru byla převedena na sovětský účet na sklonku roku 1989 k 31. 12. 1989 a další dvě tranše v průběhu roku 1990.


Návrh Dohody o úvěru s doprovodnými dokumenty z 2. 11. 1989

Dohoda o úvěru ve shodném platném znění v ruštině (zajištěna v roce 2019 na ukrajinském vládním webu). V českých archivech jsme dohledali pouze přípravnou verzi dokumentu. Dohoda byla podepsána v Moskvě a její originál nebyl v českém Národním archivu  dohledán. 



Korespondence s bankami a vládní dokumenty explicitně zmiňují, že jde o převod převoditelných rublů z československého účtu na sovětský účet u MBHS. Z korespondence jsou patrné dohady mezi bankéři, z jakých zdrojů bude úvěr financován. Na dokumentech je uveden podpis Ing. Rachače, který později působil ve společnosti Falkon Capital, která deblokovala největší část celého ruského dluhu.

V tomto materiálu si vláda činí naděje, že účetní převedení úvěru na vládní úvěr bude pro stát výhodnější vzhledem k vyššímu úročení a uvádí zde výhodnost splácení úvěru surovinami, zejména ropou a plynem. V této době však už SSSR snížil dodávky ropy do ČSFR a už v roce 1990 ropu částečně prodával ČSFR za volně směnitelné měny. Federální vláda přesto jenom v roce 1990 umožnila SSSR čerpat úvěry v hodnotě několik desítek miliard korun, které se později ukázaly jako nedobytné.



V březnu 1991 projednávalo Federální shromáždění Zprávu o hospodářské situaci ČSFR a hospodářské politice federální vlády. 

V kapitole "Zahraniční obchod" vláda uvedla:

"Tlak podnikové sféry na pokračování vývozu do SSSR, snaha zachovat zaměstnanost i chybný předpoklad, že se jedná o dočasné problémy na sovětské straně, vedly k tomu, že v roce 1989 poskytla tehdejší vláda sovětské straně úvěr na 2 mld převoditelných rublů. Rozsah československého vývozu a snížení sovětského dovozu, včetně snížení cen paliv, v letech 1989 a 1990 však nejenom plně vyčerpaly tento úvěr ale navíc vytvořily další čs. aktivum ve výši cca 1,8 mld převoditelných rublů. Je zřejmé, že v posledních letech byl čs. vývoz do SSSR udržován na výši požadované výrobními podniky pouze za cenu úvěrování. Stav naší ekonomiky v žádném případě již neumožňuje v dalších úvěrech tohoto typu pokračovat.

Protože bylo zřejmé, že přechod na platby ve volných měnách bude znamenat závažný pokles vzájemného obchodu zejména z důvodu, že sovětské podniky nemají a v nejbližší době nebudou mít k dispozici dostatečné množství volnoměnových prostředků, byla v průběhu roku 1990 projednána a uzavřena se SSSR mezivládní dohoda o přechodu na nové podmínky obchodně ekonomických vztahů, ve které:

- byl deklarován přechod na platby ve volných měnách, na světové ceny a světové podmínky obchodu,

- umožňuje se vzájemné zúčtování u dohodnutých seznamů dodávek,

- byly potvrzeny možnosti bártrových obchodů mezi podniky,

- dohoda připouští a podporuje možnost obdobných dohod mezi ČSFR a jednotlivými svazovými republikami SSSR, případně mezi ČR, SR a jednotlivými svazovými republikami a regiony.

Návazně byla podepsána obchodní dohoda se SSSR na rok 1991 včetně vzájemně svázaných seznamů dodávek, představujících cca 30% objemu roku 1990. Na úrovni federální vlády byla rovněž podepsána platební dohoda řešící mimo jiné způsob přepočtu čs. aktiv v SSSR a způsob zúčtování. Do seznamu však sovětská strana odmítla zahrnout řadu položek strojírenských i spotřebního zboží, které SSSR potřebuje pro svůj vnitřní trh.

To svědčí o tom, že prioritní snahou SSSR je zlepšit vlastní platební bilanci ve volných měnách i za cenu vzniku vnitřních hospodářských potíží a nedodržení dřívějších závazků. To je zřejmě také důvodem, proč sovětská strana přes naše mimořádné naléhání nezařadila do seznamu vzájemně svázaných položek dokončení dodávek na již dříve uzavřené kontrakty u investičních celků s dlouhou dodací lhůtou. V tomto směru probíhají další jednání."

Tato pro vládu neobvyklá sebereflexe je jen těžko pochopitelná, když vezmeme v úvahu, jak vláda aktivně přistupovala v roce 1990 k úvěrování SSSR, s vědomím toho, že se podílí na co nejrychlejším prosazení obchodování ve volně směnitelných měnách, rozpadu RVHP, přípravách privatizace, restriktivní politice a k tomu neuváděla korektní finanční toky v rozpočtu, čímž maskovala skutečnou zadluženost státu vůči státní bance. 


Bilance příjmů a výdajů státního rozpočtu pro rok 1990 neobsahovala položky povinné ze zákona, např splátky státní bance za vládní úvěry, na což oprávněně poukazovali členové výboru pro plán a rozpočet. 


Struktura zadluženosti SSSR vůči ČSFR do roku 1991 vzrostla o další desítky miliard korun, nad rámec poskytnutého úvěru. Všechny tyto pohledávky se staly hlavní součástí následné deblokace.



Náměstek ministra financí Ivan Kočárník připouští ve výboru pro plán a rozpočet v červnu 1991, že údaje uvedené v položkách státního rozpočtu nemají dostatečnou vypovídající hodnotu a nejsou kontrolovatelné. 


Ze zvukového záznamu z výboru pro plán a rozpočet FS z června 1991 vyplývá, že ještě v polovině roku 1991 nemělo FMF dořešeno, za jakých podmínek úročí u SBČS krytí pohledávek v SSSR. Na záznamu hovoří ředitel odboru FMF Ing. Bažant.


Václav Klaus se v záznamu z června 1991 vyjadřuje ve výboru pro plán a rozpočet k neprůhlednému sestavení státního rozpočtu, na závěr hovoří o nákupu sovětských tanků, pro které Československo nakonec nemělo odbyt.