Spolek Růžový panter se zabýval v letech 2002 - 2017 bezpečnostní agendou, zejména problematikou korupce.

V současné době připravujeme zveřejnění archivních dat. Informace jsou zveřejňovány postupně a doplňovány o komentář.

AKTUÁLNĚ k tématu deblokace ruského dluhu: 

     Ministerstvo financí v odpovědi na dotaz dle informačního zákona vysvětlilo, jaký je osud smlouvy ze dne 10. 11. 1989, na základě které ČSSR poskytla Sovětskému svazu úvěr ve výši 1.333.333.333 USD + úroky, a to pouhý týden před vypuknutím Sametové revoluce. Smlouva není uvedena ve Sbírce mezinárodních smluv a není ani v evidenci ministerstva zahraničí. Dokumenty související s předmětnou smlouvou byly předány v červnu roku 2008, což je shodou okolností doba, kdy bylo zahájeno natáčení reportáže o deblokaci ruského dluhu Českým rozhlasem, k uložení do Národního archivu, a to na základě protokolu o skartačním řízení čj. NA 2107/2008-05 ze dne 13. 6. 2008 a úředního záznamu o předání archiválií k trvalému uložení. V červnu roku 2008 ministerstvo financí řídil Miroslav Kalousek. Národní archiv již dokumentaci dohledal, nyní čekáme na administrativní vyřízení požadavku poskytnutí archiválií.


     Hledaná smlouva je zmiňována v Dohodě mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vypořádání zadluženosti bývalého SSSR a Ruské federace vůči České republice z roku 1994, v článku I - Struktura zadluženosti. Dohoda z roku 1994 je zveřejněná ve Sbírce mezinárodních smluv č. 85 / 2013 a je možné ji dohledat na internetu. Více v odkazu "Fakta v kontextu doby".   

Ptáme se ministerstva financí...

     Ohledně zveřejnění utajovaného dodatku č. 2 k deblokační smlouvě z roku 1994, který popisuje strukturu obchodu mezi vládami a zprostředkovatelem firmou Falkon Capital, se ministerstvo financí vyjádřilo ve smyslu, že 14. září 2006 tehdejší ministr financí Vlastimil Tlustý (dříve KSČ, poté ODS, před volbami do poslanecké sněmovny poradce Pirátů) zamítl rozklad podaný novinářem Petrem Holubem. Z tohoto stanoviska je patrné, že Vlastimil Tlustý rozklad zamítl, aniž by respektoval pravomocné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vypořádal se se všemi námitkami uvedenými v rozhodnutí. O zaslání rozhodnutí ministra Tlustého jsme požádali zvlášť, protože ministerstvo financí jej k původní odpovědi na dotaz nepřipojilo. 

      Zároveň jsme ministerstvo financí požádali o zaslání dodatku č. 2. Lhůta pro poskytnutí odpovědi uplyne 28. 11. 2019. Odpověď ministerstva financí bude prověřením hnutí ANO, zda je skutečně tak transparentní, jednající v souladu s právními normami a respektující soudní rozhodnutí, jak deklaruje prostřednictvím svého předsedy Andreje Babiše. Všechny politické subjekty zastoupené na ministerstvu financí od doby vzniku dodatku č. 2 k deblokační smlouvě, totiž doposud selhaly. 


     O stanovisku ministerstva financí budeme veřejnost podrobně informovat.


     Žádost dle zákona č. 106/1999 Sb. o zaslání dodatku č. 2 k Dohodě ze 17. 6. 1994 mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vypořádání zadluženosti bývalého SSSR a Ruské federace vůči České republice: 

     Dohoda včetně ostatních dodatků je zveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv č. 85/2013, částka 47, avšak dodatek č. 2 ve Sbírce chybí. O utajování dodatku rozhodoval již v roce 2006 Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí A 2/2003 - 73 zavázal ministerstvo financí povinností znovu ve věci utajení dodatku č. 2 rozhodnout, ovšem s ohledem na všechny závazné podmínky, které podrobně popsal. Vzhledem k tomu, že dodatek dodnes nebyl zveřejněn, ani není známo, že by se rozhodnutí ministra č. j. 29/88 838/2006-RK ze dne 14. září 2006 vypořádalo s námitkami stanovenými v pravomocném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, žádáme ministerstvo financí o zaslání tohoto dodatku č. 2 nebo o podrobné odůvodnění zamítnutí žádosti v Rozhodnutí respektující všechny závazné námitky NSS z roku 2006.

Kdo vládl a rozhodoval aneb vznik oligarchie v Česku za podpory bývalých komunistů, členů SSM a příslušníků tajných služeb

     V neděli 10. listopadu 2019 uplynulo přesně 30 let od doby, kdy československá předrevoluční vláda Ladislava Adamce podepsala dohodu o úvěru, který Československo poskytlo Sovětskému svazu ve výši 1,33 mld. amerických dolarů. Tento úvěr, který s úroky přesáhl výši 1,5 miliardy USD, se pak stal součástí celkového konsolidovaného dluhu, který se Rusko zavázalo splácet na základě dohody z roku 1994. Podle tehdejšího kurzu se jednalo celkem o přibližně 100 miliard korun, podle současného o 70 miliard korun. Česká republika vymáhá dluh dodnes. Ruská federace na sklonku roku 2013 oznámila, že dluh vypořádala uvolněním celkové částky 51, 3 mld. korun. Problém s deblokací dluhu spočíval v tom, že do státního rozpočtu se vrátila pouhá třetina dlužné částky. Jednu třetinu se vymoci nepodařilo a poslední třetina zmizela jako provize pro rodící se oligarchii. Dodnes Česká republika vymáhá část dluhu po soukromých subjektech, které se vymáhání zúčastnily jako prostředníci (odkoupily dluh Ruska a zavázaly se ho splatit Česku, což se však následně nestalo, jedná se o přibližně 1 mld. Kč).

     Podmínky pro deblokaci největší části dluhu vyjednala v roce 2001 vláda Miloše Zemana, která po dohodě s ruskou stranou pověřila deblokací soukromou firmu Falkon Capital, kterou reprezentovaly osoby napojené na tajné služby a komunistické funkcionáře. O problémech spojených s deblokací ruského dluhu informovala česká média v minulosti velmi obsáhle. Dodnes vláda utajuje dodatek č. 2 k deblokační smlouvě, který upřesňuje princip obchodování s dluhem mezi vládami a soukromými subjekty. Z doposud zveřejněných informací je zřejmé, že utajování dodatku je pouhou snahou zakrýt rozsáhlou korupci. Právě tento dodatek by měl obsahovat vysvětlení kam a jak přesně zmizela třetina dluhu.

     Nyní, s odstupem času, z této podezřelé transakce vyplývá řada nových otázek. Např. z jakého důvodu není smlouva o úvěru z 10. 11. 1989, který představoval významnou část celého ruského dluhu, zveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv a jak je možné, že ji nemůže dohledat ani ministerstvo financí a proč vůbec měla tehdejší československá politická reprezentace potřebu přesouvat do Sovětského svazu tak obrovskou částku peněz v době, kdy se v celé Evropě hroutil totalitní režim. Kopie této smlouvy je dohledatelná pouze v ruštině na ukrajinském vládním webu, avšak bez podpisů. Kdo konkrétně za Československo smlouvu podepsal, zatím není jasné. Se smlouvou se však muselo pracovat při konsolidaci všech pohledávek v roce 1994. Tuto dohodu o vypořádání celkové zadluženosti podepsal v červnu 1994 za Českou republiku náměstek ministra financí Ivana Kočárníka, Vladimír Rudlovčák, poradce Václava Klause. Rudlovčák byl později kritizován za liknavou práci na ministerstvu financí např. v případu vytunelovaných CS Fondů a funkci opustil. Otázkou rovněž je, zda tento tunel státního rozpočtu České republiky v počátku někdo připravil. Zda to byla už vláda Ladislava Adamce při poskytnutí obrovského úvěru a vláda Miloše Zemana už jen završila plánovaný dobře připravený útok na státní pokladnu nebo zda se jednalo o pouhou improvizaci, která vyústila v úmyslnou podporu oligarchie. Podle dosavadních neoficiálních tvrzení státních úředníků totiž zřejmě celá částka neodešla do SSSR najednou před tzv. Sametovou revolucí, ale postupně, pravděpodobně až po pádu totalitního režimu. Toto by mělo vysvětlit daňovým poplatníkům ministerstvo financí na základě podkladů, které má k dispozici a odmítá je zveřejnit. Nejedná se pouze o ztracenou dohodu z 10. 11. 1989, ale zejména o utajovaný dodatek č. 2 k dohodě o vypořádání zadluženosti z června 1994.

     Předrevoluční a porevoluční vládní období spojují zejména dvě osoby, a to Ladislav Adamec a Marián Čalfa. Ladislav Adamec byl 10. 11. 1989, kdy došlo k podpisu dohody, předsedou vlády a následně sehrál důležitou roli při vyjednávání s Občanským fórem během Sametové revoluce. Podle Mitrochinova archivu byl od 70. let veden jako důvěrník KGB pod krycím jménem Atos. Marián Čalfa byl 10. 11. 1989 ministr Adamcovy vlády bez portfeje. Od 70. let působil jako typický komunistický nomenklaturní kádr, od 10. prosince 1989 se stal předsedou vlády národního porozumění. V této funkci setrval až do prvních demokratických voleb v roce 1990. Marián Čalfa vystoupil z KSČ a po volbách se stal opět předsedou vlády, kterým zůstal až do roku 1992, kdy jeho roli převzal na krátké období Jan Stráský a poté Václav Klaus. Čalfa díky zákulisním dohodám s komunisty zajistil první zvolení Václava Havla prezidentem a později působil jako jeho politický poradce. Václavu Havlovi zařizoval i některé osobní záležitosti, např. v roce 1997 prodej poloviny paláce Lucerna dceřiné firmě Chemapolu, který ovládal agent STB Václav Junek. (Chemapol např. ve velkém obchodoval s LTO, což už v té době bylo známo.) Po rozpadu federace Čalfa působil v Praze jako právník. Získal velký vliv v zákulisní politice Hl. Města Prahy a působil a stále působí i ve firmách, z nichž některé spoluvlastní stát či město. Zda Čalfa sehrál z pozice ministra nějakou roli při dojednávání dohody o úvěru z 10. 11. 1989 není známo.

     Ministrem zahraničních věcí byl v době poskytnutí úvěru Jaromír Johanes, otec lobbisty Vladimíra Johanese, který je považován za šedou eminenci české energetiky, působil jako lobbista ČEZu, mihl se v toscánské aféře, v době totality byl aktivním svazákem s funkcí. Důvod, proč je zmiňován společně se svým komunistickým otcem je jeho blízký vztah k ruským obchodním zájmům. V roce 2017 zveřejnil deník E15 informace o působení Vladimíra Johanese v jaderném byznysu. "Umetá českým firmám cestu k zakázkám kolem dostavby jaderné elektrárny Paks v Maďarsku a výstavby nového atomového zdroje Hanhikivi ve Finsku. Na obou projektech se bude podílet ruský koncern Rosatom," napsal tehdy deník. Své aktivity Johanes vyvíjí i v Turecku nebo Íránu.
     Ministrem financí byl v době podepsání dohody o úvěru Jan Stejskal, který odešel pracovat v březnu 1990 po pádu totality v Československu do Mezinárodní investiční banky v Moskvě, kde zasedal jako zástupce Státní banky československé a později České národní banky v jejím představenstvu až do dubna 1994, poté odešel do důchodu.

  

Observation post

Observation post je nový think tank, který po datu 17. listopadu 2019 převezme agendu spolku Růžový panter. 

Jeho cílem bude komunikovat napříč společností témata související s pojmy svoboda, odpovědnost, spravedlnost a pravda.

 O webu:

     Obsah webu je doplňován postupně. Aktuální články se zobrazují jako první na stránce v položce menu "Fakta v kontextu doby", anotaci k aktuálním článkům najdete na úvodní stránce. Po zveřejnění dalšího nového obsahu jsou starší články řazeny do blogu. Již zveřejněný článek může být doplněn o další informace. V takovém případě je u článku vždy uvedeno datum vzniku textu a v závorce za datem je uvedeno, kdy byl článek aktualizován. Obsah webu vychází z projektů a kauz, kterými se v minulosti zabýval spolek Růžový panter. Dokumenty, články, úřední listiny, výpovědi shromážděné v období let 2002 - 2017 jsou doplňovány o komentář, aby se mohl čtenář v obsahu co nejlépe orientovat. Témata nových připravovaných článků, které můžete očekávat v nejbližší době uvádíme v položce "Připravujeme". Články nebudou řazeny striktně chronologicky, ale spíše s ohledem na kontext klíčových témat. Právě souvislosti, které mnohdy v nepřeberném množství kauz, projektů, skandálů, mohou veřejnosti uniknout,  jsou pro tento archivní web nejdůležitější.

     Část archivních podkladů byla zpracována již v předešlých letech z finančních prostředků soukromých dárců (třídění, převádění dokumentů do elektronické podoby). Nyní je web tvořen prostřednictvím služby dobrovolníků. Náklady na technické zabezpečení uhradilo několik přátel, tato částka nepřesáhla 10.000 Kč.

     Prosíme o trpělivost. Všichni máme svá občanská povolání, rodinu, povinnosti. Snažíme se zpracovávat archiv Růžového pantera tak rychle, jak nám síly a čas dovolí. Děkujeme.